Úsměv léčí

Tak letěl čas a Rebušce je už 8 měsíců. Proto chci napsat pár řádků, jak to zvládáme a co se s námi děje. Velmi často slýchávám: ,,Však vy ani nevypadáte, že se něco děje, pořád se jen usmíváte a smějete, to určitě není tak hrozné! Pár bebínek ve tváři a bolístek na nožkách - to je toho.''

Jenže ono to tak není. Pokud bych měla vyprávět, jak je to někdy náročné a jak jsme všichni unavení, tak bych nic jiného nedělala. Nevyprávíme na potkání o tom, jak se malé v jeden den hojí nožka a druhý den má kůži shrnutou dolů od kolena po kotník jako ponožku. Ale každý má své trápení a nikdo se nepotřebuje trápit dalšími.

Já jako Míša, nejen jako maminka dvou krásných dětí, jsem a budu plná optimismu a naděje, proto i tuto situaci či osud chci a zvládám s úsměvem. Snažím se být nad věcí. Ve chvílích, kdy se spousta lidí hroutila a smiřovala se situací, jsem já zůstala stejná a většinou s úsměvem na tváři. Neumím čelit jakémukoliv stresu a náročným situacím jinak než jak mě znají moji blízcí a teď i vy - a sice s úsměvem.

A Richard. Když si vzpomenu jak si s osmiměsíčním Ríšou mohl beze strachu hrát, lechtat ho, vyhazovat do vzduchu a dělat to, co děláme všichni... teď se svou dcerou nemůže. Hrůza z toho, že ji ublíží, je veliká a tak se drží dál. A? Směje se.

Ríšanek se usmívá pořád, na malou dělá opičky a hraje si s ní, jak jen to jde. A když přijde večer a ptá se proč je sestřička nemocná a nechce, aby měla bebínka a bolelo ji to, nakonec řekne, že i takovou ji miluje. A? Usmívá se.

I to, že to částečně sdílíme s vámi nám pomáhá. Ten každodenní pocit, že nevíte, co se stane, nevíte jak jí bude, nevíte, jestli nepřestane jíst kvůli puchýřům nebo poraněnému jícnu, jestli ji zase nenapadne infekce do témeř vždy otevřených ran, jestli nenastane něco, co neumím ošetřit nebo se budu bát, že jí ublížím...I běžné věci jsou problematické pro Beku. Například banální nepříjemnost jako je rýma. Představte si odsávat nosánek tak citlivý na dotek - puchýřek hned při menším tlaku. Snažíte se co nejjemněji přidržet hlavičku v dečce a stejně ji strhnete kůži na uchu. To vše jen pro to, aby mohla lépe dýchat. Podávat nosní kapky je to samé...a to je jen rýma :-(

I přesto se usmívám.

Takže nakonec: Smějte se víc, opravdu to léčí!

Vaše Míša