Vyrábíme, vaříme a malujeme
Ahojky všem
Po dlouhé době jsem si zase zasedla ke psaní, ne že by mě to nebavilo, ale pravidělně teď denně chodím kilometry a kilometry, tak mi nezbývá už energie na nic jiného. Naštěstí jsme konečně koupili botičky, které mi prozatím vyhovují. Díky tomu, že mě nožky v poslední době bolely, nechtěla jsem boty žádné. Takže jakéholiv střevíčky jsme koupili, nechtěla jsem je. Ale i přesto, že jsou moje nové botky superměkké a vylepšené ze všech stran, po dlouhé procházce se mi i tak objeví puchýřky a bolí to. Chůzi si i tak užívám! U toho si s mamkou a bráchou povídáme, taťka říká, že nám pusa jede nonstop. On naše tempo asi nestíhá, proto si stěžuje. To bude ono.
Brácha začal chodit do školy, učí se nové věci a je už skoro dospělák. Tak jsem se rozhodla taky se sebou něco dělat. Skládám si písmenka a čísla na magnetickou tabuli, maluju kruhy na papír a občas potají na stůl, skříňku nebo zeď. Doma si hodně malujeme, vyrábíme věci, děláme si korálkové náramky a náhrdelníky, vaříme v mojí nové kuchyňce. Takhle nějak si představuju školku. Doufám, že tam jednou i já budu chodit a hrát si. Jak jsem už říkala - umím chodit úplně sama. Ale i tak se občas stane nějaká nehoda a spadnu na zem. To je pak velké bebínko a pláčeme doma všechny holky. Naštěstí mamka je smíšek a vždycky mě rozesměje. A já jsem jako ona, netrvá dlouho a už zase někam utíkám a dělám mamce pořádek.
V září jsme se šli podívat na super akce. Taťka si vyzkoušel hrát golf na Charitativním golfovém turnaji v Hradci Králové, ale moc se nepředvedl. Taky jsme se byli podívat na letišti v Trutnově Volanově, kde se konala príma akce Trutnov běží pro Rebečku. Ta byla super, teta Denisa a její pomocníci to zorganizovali na jedničku. Mamka mi ušetřila pár motýlkových perníčků, takže když jsem hodná holčička, dostanu je za odměnu na svačinku. Brácha mi dokonce vydražil medaili, tak ji mám v pokojíčku :)
A jaký máme plán na podzim? Přemýšleli jsme, že skočíme k moři. Moje nožky se moc nehojí, tak už nás napadla i tato možnost, aby se mi zahojily. Jenže buď je teď už zima nebo by se muselo cestovat dlouho v letadle, ale to se mamce moc nezamlouvá. Určitě si uděláme výlet do Brna a možná do Salzburku na nějakou tu konzultaci. Tak snad se dozvíme nějaké novinky.
Mějte se pěkně
Vaše Rebeka
Rebečin příběh
05. ledna 2020 Ohlédnutí za 2019Letos mi už bylo 5 let, tak jsme se s mamkou a taťkou rozhodli, že začnu chodit do školky. Ono najít školku, která by mě vzala, taky nebylo tak jednoduché, ale nakonec jsme našli tu správnou. Když…
Pokračovat ve čteníRok 2018 byl pro nás plný vodních radovánek. Hlavně v létě a to mě moc bavilo. Konečně jsi zjistila, že koupání může být i sranda a nejen bolest a utrpení.
Pokračovat ve čteníAhojda, tak se rok sešel s rokem a máme za sebou už V. ročník charitativního běhu s Rebečkou. Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za účast a podporu při běhu. Podle mě vše dopadlo úžasně, moc…
Pokračovat ve čteníČihákovi
Naše rodina, tedy Rebečina maminka Míša, tatínek Richard a pětiletý bráška Ríša, bydlí ve východních Čechách. Až do narození Rebeky jsme žili jako kterákoliv jiná mladá rodina – svůj čas jsme dělili mezi práci a společně strávené chvíle při sportu a na výletech.
S malou Rebekou a nemocí motýlích křídel nás teď čekají velké změny a každodenní náročné ošetřování. Je to sice těžké, ale jsme pevně rozhodnuti se nevzdat, bojovat a i přes omezení žít plným a šťastným životem. Naše děti za to stojí!